Augsburčanky
Augsburčanky
Pěkné, ale téměř vyhynulé
Název plemene je odvozený od Augsburku, bavorského města, v jehož okolí vyšlechtili kolem roku 1870 první slepici. Těmto bavorským slepicím ovšem koluje v žilách především italská a francouzská krev - výchozími plemeny totiž byly italská selská slepice a francouzská lafleška.
Jako zvláštní rodový znak můžeme označit neobvyklý hřeben, který se však augsburčankám stal téměř osudovým. Jedná se o takzvaný pohárový hřeben, který je rozštěpený na dvě části. Ze statistického hlediska ale může takový hřeben po rodičích zdědit jen každé druhé kuře. Právě nedostatečná čistota plemene podnítila počátkem 20.století příslušný zemědělský úřad, aby augsburčanky zakázal.
Po roce 1945 vznikla ze zbytků někdejších augsburčanek dnešní podoba plemene. Zvláštní, zpříma posazený hřeben plemeni zůstal - vpředu u zobáku je jednoduchý, poté se korunovitě rozděluje vedví a v ideálním případě se vzaduopět spojuje. Pro chovatele je bezvadná podoba hřebene obzvlášť žádoucí.
Pohárový typ hřebene dobře doplňují bílé, středně velké ušnice oválného tvaru a tenké laloky. Tělesná stavba augsburčanek odpovídá krajovému typu slepic s protaženým trupem. Tyto středně těžké slepice se dokáží rychle napřímit, k němuž jim napomáhá velmi široký, dlouhý a lehce zakloněný hřbet. Krk a sedlo kohouta vynikají ozdobným opeřením, dlouhý ocas se širokými, silně zahnutými srpy nese zvíře velmi vysoko.
Existují dva barevné rázy tohoto plemene: černé se zeleným leskem a modré lemování. U naposledy jmenovaného zbarvení představuje základní barvu (střední) holubí modř, lemování jednotlivých per je černé. Augsburčanky byly v 60. letech minulého století velmi oblíbené, poté však téměř vymřely a v současnosti jejich jméno figuruje v červené knize nejohroženějších živočišných druhů.